Vztek i šok zároveň

Co mě dokáže vždycky naštvat a šokovat zároveň?....
To, jak se pořád říká, že máme kvalitní zdravotnictví a můžeme na něj bejt pyšní. Hovno.
Ano, akutní a nemocniční péče je na vysoké a kvalitní úrovni, i když je zdravotnictví, tak podhodnocené finančně i profesionálně i vzděláním. Ale následná péče, myslím tím hlavně domovy pro seniory. Protože domácí péče, hospice, domácí hospici, nebo následná fyzioterapie je skvěla a je vidět, že zde pracují lidé, které to baví. Ale následná péče a domovy pro seniory, to je ostuda. Chápu, že tam je extrémně náročná práce, která je navíc špatně hodnocena, proto tam i pracují většinou pracovníci ze zahraničí (Ukrajina, Maďarsko) nebo lidé s nízským vzděláním.
Ale není vám blbé se vážně o ty lidi tak špatně starat? A pokud ano, proč s tím nic neděláte? Pokud je vaše odpověď, že na to není čas nebo není dostatek personálu, tak to běžte do... Když se zbouříte proti zaměstnavateli, tak on vás všechny určitě nevyrazí, ale spíš pochopí, že už toho máte dost!
A teď ze života sestry (chápej ze směny).
V noci příjem. Pacient, ročník 1942, Downovův syndrom, ale komunikativní a hodný, spolupracuje. Ale lidi, kdyby jste viděli v jakem stavu přišel. Rány snad všude, kam se člověk podíval a kam sáhnul. A kde nebyli rány nebo trocha stržené kůže plné krevních výronů, tak byly opruzeniny.
A to není vyjímka, ale spíš pravidlem. Když máme příjem z nějakého takového zařízení, čekáme vždy to nejhorší, ale většinou nás no ještě překvapí, jak špatné to je.
A víte čím by se tomu dalo pomoci? Je to prosté. Pořádně financovat zdravotnictví a nestrkat si peníze do vlastni kapsy. Mít kvalifikovaný vzdělaný personál, kterého i takto náročná práce baví, mít ho dostatek. Žádné 3 sestry a 3 ošetřovatelky na 30 lidi. To se pak není čemu divit.
Lidi, copak nechcete mít zdravé své prarodiče, rodiče a jednou i sami sebe. Copak nechcete mít kvalitní stáří?