Dnešek byl ten den, kdy všechno v práci klapalo jako hodinky. Byl
klid, pacienti měli všechny výkony a zákroky hezky naplánované a my jsme s
kolegyní všechno stíhaly. Po pěkně dlouhé době jsme měly čas se v klidu najíst
i si povídat nebo vtipkovat. Jenže tenhle klid je vždycky takové to ticho před
bouří.
Ta začala ve 13:00, kdy nám
zavolali akutní příjem. Pán ročník 29, ileus. Ileus je překážka ať už mechanická
nebo na podkladě biologie (tělo si dělá, co chce) a tím se ucpe střevo.
Většinou se na to přijde až za čas, kdy má člověk nafouklé břicho, nemůže se
vyprázdnit nebo při nejhorším začne úporně zvracet. Zpět k pacientovi, poté co
mi bylo toto oznámeno, už člověk ví, co bude následovat. Příjem pacienta
zavedení nasogastrické sondy (což je trubička do žaludku, která odvede všechno,
co člověk sní a stráví ven z těla, a tím se pacientovi uleví), změření EKG,
interní vyšetření, anesteziologické vyšetření a na sál, pokud jde všechno
hladce a po másle.
Jenže dnešek byl jiný... Dneska jsme si s kolegyní předpovídaly
samé katastrofy. Například já se vytahovala, že jsem zatím sondu nezavedla do
plic, ale vždycky se trefila do žaludku. A hádejte co, dneska jsem zavedla do
plic pokaždé, co jsem to zkusila, a ani moje starší kolegyně, která má přes 10
let praxi nemohla zavést tu zpropadenou trubičku. Tudíž jediné co následovalo,
bylo oznámit tuto skutečnost lékaři, doufat že se jim to třeba bude chtít
zkusit (nechtělo), a nechat si to zapsat do dekurzu s tím, že po uspání
pacienta na sále si to zavedou.
No a pak nám v 5 večer přišel plánovaný příjem, repatriace (když
se někomu něco stane v zahraničí), když pána přivezli, zjistily jsme, že má
respirační infekci a musí být izolován od ostatních pacientů, jenže my nemáme
volný samostatný pokoj, kdy děláme izolaci, tudíž nám tento příjem, protože je
na vyžádání našeho vedoucího lékaře, zabral třílůžkový pokoj. Lékař ve službě
nebyl zrovna k dispozici, všechny záznamy o pacientovi v jazyce té země, ze
které přijel. Pacient přijat lékařem v 6 večer pomalu doba, kdy předáváme
službu noční směně. Kolegyně si předpověděla, že pacient přijede v nejhorší
možnou dobu.
Do toho nám začala pacientka, která přijela z operačního sálu
kolem 6 večer, mít bolesti podaly jsme paracetamol a zjistily, že má na něj
nezjištěnou alergii, takže jsme ihned urgovaly lékaře, sloužící nebyl k
dispozici, takže jsme musely volat lékaře z Emergency, po telefonu jsme
podávaly antihistaminika (léky na alergii). Tato pacientka začala po
sedmé hodině zvracet, a mít silné bolesti- takže ihned podány léky dle ordinace
lékaře, předáno noční směně, aby si jí pohlídala.
Tyto 3 situace za sebou následovaly, v 18:00 jsem premedikovala a
posílala pacienta s ileem na sál, do toho nám lékař přijal pacienta, odešel a
pacientka dostala alergii. Už vůbec nemluvím o dalších 16ti lidech. Mezitím co
já jsem běhala po oddělení a plnila přání všech pacientů, kolegyně si přijala
repatriovaného pacienta a splnila zbylé ordinace. A mohly jsme konečně předat
naší směnu. Dnešní odchod z práce ve 20:00 místo v 19.00
Stále svojí práci miluju díky
její rozmanitosti.
Komentáře
Okomentovat