Vzpomínkový příspěvek
Když jsem poprvé vstoupila na
svoje oddělení, bylo to v 6 ráno, a bylo to, protože jsem se nemohla dostat do
šatny, jelikož moje přístupová karta ještě nefungovala. Proto jsem byla nucena
jít a poprosit úplně neznámý, nový kolegyně o to aby mi pomohly.
Bylo to pro mě divný, protože
já jsem taková, že než nové lidi poznám, tak jsem zamlklá a neviditelná,
postupně dostanu do modu, kdy si o mě každý myslí, že jsem až moc
sebejistá, jenže je to můj obranný režim v neznámém prostředí, nasazuju svůj
bitch face.
Každopádně, jsem se tam setkala v šest ráno s novými kolegyněmi a hned první konfrontace byla taková, že jsem se úplně bála, s kým budu pracovat, co je to za krávu, ta co mi řekla, že je zvědavá, jak se mi zprovozní karta přes víkend.
No odcházím s kartou jedné z
nich a jdu se převléct do šatny.
Poté jsem se vrátila na
oddělení a čekala, v trapném tichu. Holky dělaly, že tam ani nejsem, ani se
nepředstavily. To je mi pěkné přivítání, říkala jsem si, to mi ten začátek
nemůžou trošku ulehčit?
Když přišla moje mentorka, což
byla sestřička, která vypadala jako emo holka, byl to trošku šok, ale hned byla
přátelská představila se a tím i ostatním naznačila, že by se mohly představit.
V tu chvíli se na mě chrlili jména dalších tří sester, v hlavě mi stejně hučelo
jen tohle- holky sorry ale já si nepamatuju s tuhle chvíli, jak se jmenuju já,
takže si nebudu pamatovat ani vaše jména. Celý den poté tak nějak
plynul, to už si vůbec nepamatuji, vím, že byl klid.
Moje mentorka mě měla na
starost celý červenec, za tu dobu mi začal dril naučit se, jak to na oddělení
chodí, seznámení se s technikou, s ostatním personálem, zvyknout si na denní a
noční práci, naučit se si uspořádat celý den abych stíhala. Začít si zvykat na
lékaře, kteří budou mít určitě i vlastní příspěvek - a lékaři si museli zvykat
na mě. Jelikož jsem ale absolventka čerstvě po škole na celý proces zvykání
si a zaučení mám rok (tento proces se může zkrátit i prodloužit podle potřeby
pracovníka).
Po měsíci jsem už šla do směn sama, a holky si musely zvykat na to,
že budou už sloužit jen se mnou a že jestli se něco posere, tak to bude dost na
hovno, protože i když jsem za sebe zodpovědná, protože jsem vystudovala, pořád
by šel problém i na hlavu té která tam byla se mnou. A museli si zvyknout i na
mou osobnost, a já si musela zvyknout na ně. Ale je pravda, že moje mentorka
asi 14 dní po mém nástupu mě vzala sebou na jednu akci, co si holky domluvily a
to hned trošku prolomilo ledy. Tam jsem poznala i jejich bývalé kolegyně a
zalíbilo se mi, že se stýkají pořád i s holkama co odešly, buď úplně z nemocnice,
nebo na mateřskou. Je to příjemný vědět, že tam nezískáte jen novou práci, nové
kolegy ale i kamarádky a přítelkyně, ale o tom jindy.
Ps. Emo holko, děkuji ti za
všechno, díky tobě jsem teď tam, kde jsem. Šťastná a spokojená ve své práci se
skvělým kolektivem.
Komentáře
Okomentovat