Jo já vim, je už po prázdninách. Dětičky už jdou do školy a dospělým zase začíná to martirium, kdy se v práci začne makat vo sto šest. Ale co zdravotnictví? Má vůbec někdy prázdniny?
Když jsem minulý rok začínala, začínala jsem právě o prázdninách. A byl to pro mě asi nejlepší začátek. Minulý rok se totiž od tohoto roku lišil tím, že byli na našem oddělení doopravdy prázdniny. Měli jsme v průměru 15 pacientů na směnu, což je super každá zapracovaná sestra 7-8 lidí zvládne úplně s přehledem (myslím standardní oddělení, žádný JIP nebo ARO), bývám totiž na směně 2 sestry.
Ale po pořádku. O prázdninách máme i my zdravotnici nárok na to si vybrat dovolenou, ulevit si od práce, načerpat síly a pobýt nějaký ten čas s rodinou, a ano to i přes to že jsme třeba mladé bezdětné sestry nebo lékaři (troška sarkasmu a hořkosti). Takže je tímto pádem ve službách v průměru v týdnu o 2-3 sestry méně (toto se dá aplikovat i na lékaře), a vám tak naskočí mnohem více času ztráveného v práci. Když máte tenhle průměr tak je to stále ještě dobrý že jste v práci třeba 5-6 směn v týdnu, těšíte se na dovolenou že. A minulý rok jsem se v klidu mohla naučit co a jak funguje, na co jsou holky i lékař zvyklí. Ale tenhle rok? Nechtěla bych se zaučovat tenhle rok....
Ale když máte plné oddělení a jedete v takových to službách, to už není taková sranda, jedete vlastně pořád jako by prázdniny vůbec nebyli a vy jste byli v plné sestavě- ale tak to taky tak není že.....
Co z toho vyplývá? Stres. Pocit, že vyhoříte. Pocit, že vyhoří vaše okolí z vás. Pocit, že vyhoří celé oddělení a celá sestava v práci. Pocit, že si to chcete hodit. Pocit, že chcete skončit. Ale to nejhorší jsou CHYBY. Co jsou pocity a psychika naprd oproti chybám, které můžou ohrozit pacienta, jeho rodinu nebo vás.....
Táákže ahoj Září, vítám tě. Doufám, že budeš tak stejně dobré jako prázdiny.
Komentáře
Okomentovat